Jar

Kapka stačí. Alespoň to tvrdí reklamní slogan. Jenže vysvětluje to naší babi. 

Náš dům fungoval jako takový útulek dvounohých a čtyřnohých zvířat. Pořád u nás někdo byl nebo bydlel a bývalo nás fakt hodně. Babi s Alim prožívali fázi sbližování a vůbec to bylo takové hezké romantické období. 

Babi se chovala jako zamilovanej cvok. Do cukru dosypávala sůl, mletou kávu sesypávala s rozpustným kafem a nádobí umývala olejem. Hezky to klouzalo. 

Slané kafe se však nechytlo. Klukům to nějak nechutnalo, nebo co, a tak nám začalo období popisků, cedulek, ale i výstražných cedulí v blahé naději, že to pomůže. 

Zatímco u pochutin popisky pomohly, výstražná cedule u dřezu ne a ne zabrat. Pravda, po schování oleje přestaly talíře prokluzovat v rukách, ale neúměrně stoupla spotřeba saponátu. 

Babi měla oblíbený styl myti, patrně inspirovaný místní tržnicí . Parafrázovala oblíbený slogan „Čím víc pruhů, tím víc Adidas“ na osobité „Čím víc bublinek, tím čistější hrnek“. Deci přípravku na jeden, trocha vody, mírně promíchat, lehce propláchnout a hotovo. V podstatě bezdotykově. 

Byl krásný den. Kluci si udělali kafe, zapálili cigárko a vesele probírali chlapské záležitosti. 

Po chvilce však jeden z nich vlítnul do kuchyně, vrhnul se ke dřezu, vydával dávivé zvuky a z pusy mu vylétávaly drobné bublinky. 

Přiznám se bez mučení, že jsem se smíchy málem počůrala. A kluci, kteří se ještě nestihli napít taky. 

Dnes už Jar na nádobí silně ředím, ale bývaly doby, kdy jsem to nedělala. Dodnes vidím kamarádovy vytřeště oči, zkřivený obličej a ve tváři mi lehce poškubává.  

A babi už s tím nádobím naštěstí taky dala pokoj.