By Nedávno jsme dali s přítelem hlavy dohromady a usoudili, že je na čase poohlédnout se po nějaké té výpomoci.
Babi s Alim si poslední dobou žijí svým vlastním životem a většinu času tráví mimo nás. A protože už na ně není žádné spolehnutí, je potřeba nějakým zásadním způsobem tuto situaci řešit. Každý měsíc potřebujeme vykrýt pár dnů.
Nikoho cizího jsme nechtěli, a tak padla volba na naši kamarádku Martinu. Jsem moc ráda, že naši nabídku přijala. Byla to velmi šťastná volba. Pro nás to znamená velikou úlevu a pro babi oživení dlouhých dnů.
Babi je nadšená, že má přítelkyni , která si s ní povídá, luští křížovky, chodí na procházky… ,ale hlavně „JE ČERSTVÁ“! Celý den se věnuje jen babi a chvilkama to vypadá, že zastínila i Aliho zářící hvězdu. Pookřála a jakoby se rozzářila. Je samý úsměv. Má se najednou na co těšit a pro co žít.
Tento týden jsem přišla z práce dřív. Sedla si s holkama ke kafi. Byl tu takový hezký klid. Hodinu jsme jen tak seděli a povídali si. Takovou pohodu jsem ve všední den dlouho nezažila.
Babi už sice byla po celém dni utahaná, chvilkama měla problém se soustředit, ale byla šťastná.
O víkendu vyprávěla jen o Martince. Celý den. Pravda lecos trochu přikrášlila, doplnila o další aktivity, přidala místa i dění, ale i tak to byla velmi příjemná změna.
Pravda. Nebyla jsem tu s nimi celý den, takže je klidně možné, že si přeci jen chvilkama s Alim odskočila do časoprostoru a s Martinkou z jiné dimenze zažívala další a další příběhy. Je i možné, že má ta druhá Martinka úplně jiné děti a s babi chodí na dlouhé procházky po městě a hraje s ní karty. Možná že spolu pracovali a možná si opravdu spolu jako děti hráli, přestože tady je mezi nimi věkový rozdíl čtyřicetsedm let….
No a co. Pro mě je důležité, že si Martinka z mojí dimenze rozumí s babi v našem společném teď a tady.
A vím, že dokud k nám bude chodit, můžu být klidná a babi bude spokojená.
Alzheimer humor demence