By Babi bývala velmi krásná. A představa o tom, že je stále žádoucí ji dosud neopustila. To všechno už jsem psala. Jenže teď babi chytla nějakou druhou mízu nebo co?! Témata s lehce „elektrizujícím“ či mírně erotickým podtextem vyloženě vyhledává. Tento příspěvek je tak poněkud lechtivého ražení. Vím, že občas můj blog čtou i děti. Upozorňuji proto rodiče, aby tentokrát zvážily vhodnost četby svými ratolestmi.
Babi: „To byste se divili kolik já mám nápadníků!“
Petr: „A kde? Vždyť nikam nechodíte.“
Babi: „Oni chodí za mnou.“
Petr: “ A kam? Vždyť tu za vámi nikdo nebyl.“
Babi: „Ke mně pod okno. Chodí mi sem zpívat a radí mi.“
Zaslechla jsem bohužel jen konec rozhovoru. Ale stejně mi prolítlo hlavou: Že by nějaká novinka? No pozdrav pánbůh! To se máme na co těšit. Vím jak to dopadá, když se mi barákem začnou courat cizí chlapi. Ke štěstí mi bohatě stačí Ali i s těma jeho srandičkama.
Díky bohu jsem zatím na žádné láskou zmámené individuum nenarazila. Už když si představím, kolik jich tak babi musí mít v celém tom širém časoprostoru. Jak jí znám, tak ta se v tomto ohledu určitě neztratí. Úplně ji vidím, jak si sedí někde v kavárně, ladně přehozenou nožku přes nožku a kolem ní spousta nápadníků. Obdivně si babi dobírají a bezhlavě podléhají jejímu kouzlu. V takové realitě se babi jistě cítí velmi šťastná. V tom našem teď a tady to bohužel moc nefunguje. I. když se a pokouší se flirtovat s kdekým.
Před časem byl u nás kamarád. Veselá kopa. Žádnou „košilatou legraci“ nezkazí. Seděli jsme společně před domem a povídali o všem možném. Babi se, jako obvykle, domáhala nějakého jídla.
Babi: „Babička umírá.“
Kamarád: „Já taky babi. Touhou.“
Já: „Dej si na babičku pozor. Zapalujou se jí lýtka, tak aby tě ještě neznásilnila.“
Babi: „Já už nemůžu. Já mám chudý oudy.“
Kamarád: „Kdybych byl hodně bizarní poeta, tak řeknu: Ale ústa máte zdravá.“
Ve tváři se mi objevil lehký ruměnec. Jsem ze staré školy a vést s babi takto lechtivou konverzaci mi přijde dost na hraně. Babi však s nadšením zpracovala kamarádovu nahrávku na smeč.
Babi: “ Ano. Ústa však také trpí.“
A to už jsme dekórum nevydrželi a všichni zcela nemístně vyprskli smíchy. Babi si prostě umí najít své místo na slunci.
Nějaký ten den po té k nám opět zavítal. Potřebovala jsem na poštu a kamarád slíbil, že babi chvíli pohlídá. Při odchodu jsem v nadsázce prohodila:
Já: „Dej si bacha na babi. Znáš ji. Občas je zákeřná a na mladýho kluka všude číhá plno nebezpečí.“
Kamarád: „Neboj. Já se bránit nebudu.“
Já: „No jak myslíš. Já tě varovala.“
Babi tiše seděla a potutelně se usmívala. Co tam ti dva spolu dělali nevím. Vím jen, že vše proběhlo ve vší počestnosti. Po návratu byl kamarád celý a „nepoužitý“ a babi mu spokojeně líčila nějaký ze svých příběhů.
Tak to s tou její náruživostí nebude tak horký.