By Alzheimera měla i mámy máma. Tedy moje babička.
Když u ní propukl v plné své síle, bylo mi 14 let. Bydlela v činžovním domě. Jedna místnost, společný záchod v mezipatře a taková ta kamna s troubou a dvěma šuplíky. Jeden na dříví a druhý na uhlí, pro které se chodilo do sklepa o dvě patra níž.
Něco takového si dnes ani neumím představit. A to bydlím v rodinném domku, kde topíme dřevem v kombinaci s elektřinou. Celé dny koukala na televizi a povídala si s Pepíčkem Zímou z pořadu Sejdeme se na Vlachovce.
Asi rok to zvládala a máma za ní skoro každý den jezdila. Jednoho dne ji však našla v zimním kabátě opřenou o topící kamna. Už prý chudák doutnala.
Chvíli pak bydlela s námi. Než ji máma odvezla do nemocnice, zažily jsme pár horkých chvilek.
Babička měla poměrně robustní postavu. Byla to čemu se říkalo kredenciózní typ. Přesto se dokázala narvat do mého oblečení, běhat v něm po baráku, zvonit na ostatní partaje a vyhazovat nádobí oknem do dvora. Ze třetího patra.
Jindy zas otevřela všechny knoflíky u plynového sporáku a naštěstí se při tom koukala z okna rozevřeného dokořán. Měla ráda pořádek, takže byly všechny knoflíky srovnané jako vojáci. Na maximum. K výbuchu nedošlo jen šťastnou náhodou.
Tenkrát se toho o Alim moc nevědělo, takže neexistovaly žádné léky, které by ho trošku přibrzdily, takže průběh byl docela rychlý a babička zemřela poměrně brzy.
K téhle nemoci chovám veliký respekt a nedělám si iluze, že by mě Ali vynechal. A protože štěstí přeje připraveným, neúnavně pročítám všechny dostupné informace o této nemoci a pak z babi i ze sebe dělám pokusné králíky.
Zkusily jsme už všechno možné i nemožné. Kromě mikrodávek LSD či tanečních drog (v obou případech se prý dělaly výzkumy s údajně slibnými výsledky) , jsem zkusila snad všechno a kdoví možná někdy zkusím i je, pokud najdu dostatek odvahy.
Jeden čas babi trpěla depresemi a špatnými sny. Ráno bývala vystresovaná a dezorientovaná. Hodně pomohla aromalampa na vonné oleje. Taková ta, co se zahřívá čajovou svíčkou. Jen jsem do misky na olej dala místo něj drcené konopné listí. Ne palice, ty by byly moc silné. Nejde o omámení, ale uklidnění . Knot se musí sestřihnout na max. 0.5 cm, aby se drť příliš nezahřívala a nepálila.
Zapálila jsem to babi těsně před usnutím v pokoji, na bezpečné místo. Babi se krásně uklidnila a byla ve větší pohodě. Pak jsme inhalace na nějaký čas přerušili, abychom je později znovu zahájili.
Přes den pouštím Signál rádio. Muzika vyplavuje vzpomínky na dobu kdy byla mladá. Vydrží ho poslouchat celé hodiny. Naladila jsem ho naprostou náhodou. Šťastnou náhodou. Babi si občas vybaví i jména zpěváků. A protože hrajou fakt hezky a všechny ty písničky znám, zpívám občas taky.
Alzheimer humor demence