Proroctví

Ráno jsme přišli z nákupu. Samozřejmě jsem zapomněla koupit to, pro co jsem hlavně šla. Prostě zákon schválnosti. 

Babi seděla v kuchyni a lámala tvrdé pečivo pro slepice. Hlavu skloněnou nad kýblem, vypadala, že nás ani neregistruje.

Byla jsem naštvaná, a tak jsem si sama pro sebe polohlasem ulevila „Do pr…e!“

A z kuchyně se ozvalo:

„Šťastnou cestu.“

Hned byl ten svět hezčí.

Jen doufám, že to nebylo nějaké neblahé proroctví pro příští rok.