Babi seděla ve svém křesle. Jako vždy spokojeně klimbala a neúnavně při tom kývala hlavou. Sedla jsem si vedle ní na postel, abych oškrábala brambory k obědu. Najednou se ke mě otočila a lámanou mezikontinentálštinou povídá: Babi: „Měla by se nalít tím chapem.“ Nechápavě jsem se na ní podívala. Já: „Cože? Pověz mi to ještě …
Tag