By Takřka měsíc jsme si užívaly idylického období bez zmatených řečí i výmyslů. Jeden by myslel, že si Ali vzal na chvíli volno. Problém je však v tom, že Aliho to, na rozdíl od nás, evidentně nebavilo.
Možná je to jen uraženou ješitností, ale dává nám to odloučení teď docela sežrat. Jako by načerpal energii pro vymýšlení dalších blbostí a srandiček.
Babi dlouhodobě odmítá nosit plenkové kalhotky. Je to pod její úroveň a není síly, která by ji přesvědčila o užitečnosti tohoto praktického doplňku a přiměla ji k užívání vymožeností moderní doby.
Přestože se občas stane menší nehoda, kdy nestihne doběhnout do výsostných míst, kalhotky si zkrátka nevezme, protože v nich má velký zadek. Lidsky tomu rozumím.
A tak nám spotřeba spodního prádla utěšeně roste, a já peru a peru. Nevadí mi to do okamžiku, kdy mi začne tvrdit, že jí ty kalhotky někdo krade.
Jsem po babi jediná ženská v baráku, tak se omlouvám, že si to beru trochu osobně. Naštěstí babi nepodezřívá mě, ale tu druhou, co k nám chodí a co jsem ji v životě neviděla.
Mám dost bujnou představivost, ale to, že by někdo kradl zánovní bombarďáky velikosti XL, si fakt představit neumím.
Ale babi trvá na svém a nenechá se zvyklat mými logickými argumenty. Má patrně pocit, že domělá krádež jejích kalhotek, je srovnatelná s loupeží korunovačních klenotů.
S urputností brání svoji pravdu a neváhá použít ani výrazy tak těžkého kalibru, jako „čestné slovo“ nebo „na mou duši“. Tím mě vždycky dostane, takže jsem ochotná uvěřit i tomu, že nemá dvacatery, ale pouze čtvery kalhotky.
Jenže pak vytahuji prádlo z pračky a počítám 1, 2, 3…. 14, 15, 16 kalhotek za týden?!?
Napadá mě jediné vysvětlení. Zloděj mi ty kalhotky tajně vrací do koše na prádlo.
Tak to je fakt vrchol!
Kam ten svět spěje.. ?!